O nás

Bydlíme v Rudné u Prahy – já a můj muž Víťa. Občas k nám zavítají na návštěvu i dospělí potomci Vítek a Petra. Do ledna 2010 tu s námi pobýval i bígl Wilda ( nar.31.7.1995).  Posledního půl roku už se mu nedařilo úplně dobře, bolela ho záda a chodil už jen pomalu. Přesto byl stále veselý a milý společník, kamarád, člen rodiny. Když se mu 12.ledna velmi přitížilo, nechali jsme ho uprostřed rodiny, v kruhu nás, kteří jsme ho milovali, odejít do psího nebe.

Nastalo zvláštní období, kdy bylo podivné, že nechodíme otevírat a zavírat dveře, aby pes šel ven nebo dovnitř, kdy nebylo třeba chystat každý den žrádlo a měnit vodu v misce. Bylo divné, že různé dobrůtky byly vyhazovány namísto schovány pro Wildu. Taky divné ticho, žádné  štěkání a hlavně nikdo ráno nadšeně nevrtěl ocáskem, že nás zase vidí.

Po měsíci jsem si řekla, že je čas podívat se po novém pejskovi. Řekli jsme si, že nechceme bígla, že bychom v něm pořád viděli Wildu a že je čas na změnu.  Zvláštní bylo, že při prohlížení nabízených štěňátek přes internet, mě najednou napadlo :,, Jakto, že tu nejsou ti puntíkatí – dalmatini?“ Prostě taková myšlenka. Tak jsme dala do vyhledávače -,,štěňata dalmatinů“ a bum- zjistila jsem, že v Praze se zrovna před třemi dny narodila štěňátka. Přišlo mi to jako znamení.

Napsala jsem na uvedenou adresu a dostala jsem zprávu, že se můžeme na štěňátka přijet  za 4 týdny podívat. Během té čekací doby jsem si s chovatelkou Evou Dragović pravidelně psala a dostávala jsem průběžně báječné fotky a videa ze života psích miminek.

Video-2,5 týdne

Video 4,5 týdne

Kdo by odolal? Chtěli jsme pejska,  ve vrhu byli dva. O většího měla zájem zahraniční chovatelka, ten menší tak přišel k nám.

Byli jsme u Evy a pupíků asi 3x na návštěvě, štěňátka byla nádherná. A tak jsme si si v půlce dubna 2010, přesně, když Donovi byly 2 měsíce, přivezli domů nového pejska. Než se tak stalo, doma jsme mu uchystali pelíšek v ohrádce podobné té, ve které vyrostl u maminky.

Don stal novým členem naší rodiny, všechno,co běželo poklidně a v zajetých kolejích, najednou bylo naruby. Přinést si domů štěňátko je hodně podobné , jako si přinést domů miminko. Spousta péče,pozornosti, dobré papání, citlivé zacházení, návštěvy u veterináře kvůli očkování.  A taky spousta legrace, protože štěňátko na rozdíl od lidského mláděte, není bezmocné , má spoustu energie, chce si hrát .

Je s námi od poloviny dubna 2010 a opravdu je to veliká změna. Nejen v souvislosti se soužitím s tímhle krásným pejskem, ale i nová poznání – potkali jsme spoustu nových lidí, těch  kteří mají u sebe Donovy sourozence, ale i další chovatele a milovníky  dalmatinů. Začali jsme chodit na výstavy,  což byla pro nás úplná novinka. Máme teď dokonce doma polici v knihovně plnou pohárů, takového máme úžasného pejska!

A vloni na podzim se narodil první vrh štěňátek v chovatelské stanici Javapami, jejichž otcem byl právě náš Don. Moc moc radosti bylo 🙂

S Donem se nám opět potvrdilo, že ochota dávat ( čas, energii, lásku, zájem, peníze) se mnohonásobně vrátí v pestrosti prožívání života s pejskem, ve zkušenostech a nových setkáních.

Díky  za něj i za práci Evy Dragović  ze Sunset Dalmatian, která má velkou zásluhu na tom, že  se narodila kvalitní, zdravá štěňátka s dobrou povahou  ( a před Donečkem mnoho dalších, však Don byl ve vrhu ,, D“).

Všechno to dění okolo chovu dalmatinů bylo inspirací k registraci Mezinárodně chráněné chovatelské stanice Magic Bohemia. Tento krok je příslibem do budoucnosti…. 😉

chs0001


Comments are closed.