Archiv 2011

 


26.11.2011

Tento den jsme se s Donem  zúčastnili Klubové výstavy Dalmatin Klubu. Byla to letošní poslední výstava, po které jsme se přihlásili také k bonitaci.

Výstava proběhla v příjemných prostorách v Hoffmannově dvoře v Praze 9 – Vinoři. Na poslední chvíli bylo organizátory rozhodnuto podle počasí ( sice slunečno, ale 7 stupňů a ostrý vítr), že se bude vystavovat uvnitř. Kruh nebyl úplně velký , ale celkově to bylo velmi příjemné a originální prostředí s dobrým servisem. Bylo nám teplo, u baru bylo dost jídla a pití, židle na sezení ( ne naše obvyklá rybářská sedátka:-)  ). Když jsme potřebovali pejsky venčit, bylo venku spousta místa na proběhnutí.

Pan rozhodčí z Německa Markus Ameis posuzoval velice pečlivě, po celý den bez přestávky a každému pejskovi věnoval hodně času.

Don byl přihlášen do mezitřídy a s ním další tři dalmatini, z nichž jsme ani jednoho neznali, takže jsme opravdu nevěděli, na čem jsme. Krásný výsledek – V1, CAC pro Donečka nás hodně moc potěšil. A Víťa jako handler je úplně perfektní.:-)

Za fotografie děkujeme Veronice Veselé.

A další skvělá  zpráva – Donova sestřička Hettynka dostala ve třídě otevřené v konkurenci dalších pěti fen V1 a CAC, poté nejlepší fena a nakonec BOB! Největší šok měla její panička Yveta, která nemohla uvěřit vlastním očím i uším ( jako by nevěděla, jaká je Hettynka úžasná…).

Měli jsme všichni velikou radost.

Po výstavě ještě proběhla Donečkova bonitace, kdy byl vyhodnocen jako,,chovný pes“ s kódem A/ 3a 29b/5.
Takže milé psí dámy, Doneček se na vás moc těší:-).

Jediným kazem výstavy bylo, že Don v chumlu psů během výstavy utrpěl od ,,kolegy“ rafanec do ucha, naštěstí do spodní části, ale bohužel s nutností ošetření.

A tak jsme po výstavě ještě večer byli na Veterinární pohotovosti, kde Donečkovi ucho vyčistili a ošetřili. Naštěstí nebylo třeba šití, což se nám hodně ulevilo.

Každopádně to byl moc krásný dalmatiní den ( kdy jich vidíte 60 pohromadě?- já ještě nikdy předtím), setkání se spoustou známých majitelů dalmatinů a setkání s naší chovatelkou Evou a s přáteli Yvetou a Petrem.

Byl to moc úspěšný závěr naší letošní sezóny, Hettynka uzavírá příští týden v Polsku a moc budeme držet palečky! A v pátek byl také úspěšný bráška Big Boy v Německu, kde také získal V1 a CAC.

Evo – Tvoje Sunset Dalmatian smečka 2010 teda válí  !!!!

18.11.2011  Za týden nás čeká závěrečná akce letošního vystavování – Klubovka v Praze. Účast je nebývalá – je přihlášeno 60 ( !) dalmatinů. V mezitřídě, kam jsme se s Donem přihlásili, jsou ještě dva pejsci, které jsme zatím nepotkali, takže uvidíme. Také jsme zvědaví, jaký přístup má německý rozhodčí, pan Markus Ameis.

Ale určitě se moc těšíme na setkání se sestřičkou Hettynkou a jejími páníčky – Yvetou a Petrem. Také jsme zvědaví na areál Hoffmannův dvůr, kde jsme nikdy nebyli. Pokud by se někdo chtěl přijít podívat na pořádnou spoustu puntíkatých pejsků, zde je odkaz.


8.10.2011 – Mezinárodní výstava psů České Budějovice

Po nádherných předchozích říjnových dnech se dostavil zlom v počasí – a zrovna na víkend plánované cesty na výstavu v Českých Budějovicích. Nicméně, v sobotu brzy ráno jsme se sešli s chovatelkou Evou a vyrazili. Celou cestou jsme projížděli temnými dešťovými mračny a lijáky. Naděje, že ,,se to vyprší“ se moc nenaplnila- po příjezdu na výstaviště teploměr ukazoval 7 stupňů nad nulou , lilo a bylo zataženo. Dokonce po chvíli přišel poryv vichřice, která odnesla několik stanů pro rozhodčí a strhla pentle,které rámují kruhy. Opravdu, nevypadalo to vůbec pěkně. Čekali jsme zalezlí v autě, jak se situace bude vyvíjet.

Ale nakonec se nad námi nebesa smilovala – v 9.30 přestalo pršet, dokonce se začal trošku mezi mraky prodírat sluneční svit. A mohlo se začít s posuzováním. Posuzoval pan rozhodčí Václavík a nutno říci, že vcelku dost přísně. O to více nás potěšilo, že Donovi přiznal v prvním kole V1 a CAC. To, že pak v dalším kole soutěže vyhodnotil Donečka jako nositele CACIB , bylo krásné veliké překvapení. A na závěr dostal Don i BOB, nejlepší jedinec plemene.

Myslím, že k tomu přispělo i moc pěkné předvádění Dona Víťou. Don s ním už podruhé dobře spolupracoval, krásně stál a běhal. Takže prostě veliká radost po pochmurném začátku dne.

Dlouho jsme se rozmýšleli, zda zůstat do odpoledních soutěží. Nakonec jsme se rozhodli počkat . I v tomto případě jsme měli radost, že Don i přes únavu s Víťou pěkně běhal a poslouchal. Paní rozhodčí Dvořáková nakonec vybrala do užšího výběru a závěrečné soutěže jedince jiných plemen. Nevadilo nám to, byla to pěkná zkušenost.

11.9.2011 Memoriál Ing.Jana Findejse Blansko

Původně tato výstava nebyla v plánu, protože jsem měla už dlouhou dobu na 11.září naplánovanou jednu z mých pracovních akcí. Nakonec ale Víťa přistoupil na verzi, že s Donem vyrazí na Moravu sám a PŘEDVEDE ho taky sám.

Dopadlo to celé nad očekávání dobře a náš pejsek konečně získal někoho, koho bezvýhradně poslouchá a s kým se opravdu pěkně předvede. Výsledek? Don V1, CAC a Nejlepší pes výstavy. Společně s Hettynkou byli opravdu skvělá sourozenecká dvojka – Hetty V1,CAC, Nejlepší fenka a BOB.

Měli jsme všichni radost ( já doma držela palce a telefonovala) . I když výstava nebyla početně silně obsazená, rozhodčí paní Ludmila Fintorová je opravdu odbornice na posuzování dalmatinů a výsledky nedávala rozhodně zadarmo. Dona i Hettynku moc pochválila a podle toho i ocenila.

Děkujeme Monice Pelíškové za fotky z výstavy!

27.8.2011 MV Mladá Boleslav, mezitřída – tentokrát předváděla Eva, výsledek V2 a res.CAC. Don se panu rozhodčímu hodně líbil, i když v části předvádění stávkoval.

Byl to každopádně pěkný den ve společnosti ,,klubu Sunset Dalmatian“ a všech dalších majitelů dalmatinů, spousta příjemného povídání a spousta krásných psů kolem.


10.8.2011 Měsíc utekl jako voda, máme srpen a ,,tento způsob léta zdá se nám býti poněkud nešťastným“… Co se dá dělat, příroda určitě ví, co dělá. Odjeli jsme se i s Donem alespoň na několik dnů ohřát, proslunit a zaplavat v moři na Jih Evropy. Po zastavení v rakouských Alpách a úžasném výletě k Obernbergskému jezeru jsme se přesunuli na pomezí Ligurie a Toskánska, do městečka Lerici. Také jsme navštívili slavnou Pisu a mramorové lomy v Carraře. Cestování se psem je vždycky náročné, ale vcelku jsme vše zvládali dobře. V obou zabukovaných hotelech byla přítomnost psa respektována a Don byl vítán a obdivován. V Pise byl dokonce středem pozornosti mnoha turistů, především Japonců a jeho fotky jsou právě na cestě na druhou polokouli a budou součástí fotografických úlovků japonských turistův Evropě  :-))

Jediné, co nás mrzelo, že je v Itálii značná diskriminace psů a jejich majitelů na plážích, a tak jsme si užívali plážového života odděleně, což trochu zkalilo radost, ale nedali jsme se.  Navštívili jsme i divokou pláž , kde je vše, jak to u moře má být – duny s divokou trávou , žádné vybavení, žádné do zástupů seřazené slunečníky a lehátka, prostě jen příroda. To bylo opravdu skvělé.  Don skákal ve vlnách doslova jako blázen. Po ,,odmočení“ z něj odpadl definitivně neodložený zimní kožich, samozřejmě až v autě, jak jinak :-))))

Dlouhou cestu zpátky zvládl docela dobře, pochopil, že se prostě nedá nic dělat, než to celé zaspat, a tak celý den spal. Kromě delší zastávky v Rakousku u Innsbrucku, kde jsme sjeli z dálnice, a šli jsme s ním do lesa a na louku – to zase řádil jako obvykle a něco jsem tam i vyfotila.


Fotky…

.

9.7.2011 Již delší dobu jsme měli s Yvetou v plánu na tento den setkání u nich v Benešově u Semil. Všechno klaplo,a tak jsme byli na náštěvě  u Yvety a Petra a Hettynky s Carou celé odpoledne a podvečer. Počasí nám přálo víc, než jsme úplně chtěli, bylo hodně horko a dusno. Vydali jsme se všichni s pejsky na procházku lesem a k Jizeře. Podvečerní grilování jsem na fotky nezachytila, ale myslím, že Yveta ano, takže sem přidám i její fotky, až mi je pošle.  Užili jsme si moc pěkný den , my lidi i pejsci 🙂


Další fotky ze setkání…

 

6.7.2011 Eva  zorganizovala setkání v Praze ve Stromovce , a tak jsme se sešli my s Donem, Eva  se svými fenkami Alegrou a Meggie a po roce jsme se uviděli také s Donovou  sestřičkou Baghirou .

Sice se hodně oteplilo, ale počasí bylo ještě přijatelné, abychom společně strávili moc příjemné tři hodiny v parku.

Víťa mě ještě upozornil, že tu chybí ,,zásadní“ zpráva, a to ta, že jsme hned u vjezdu k Parku kultury byli odchyceni policií a pokutováni 500,- Kč za nepovolené odbočení.  ( Zafungovala psychologie, vloni jsme totiž při srazu dalmatinů ve Stromovce parkovali na stejném místě a bez problému. Kdopak tu hledá po roce nějakou novou značku…).

Ale nezbývá, než opakovat, že po nepříjemném začátku jsme měli moc pěkný výlet a setkání .


Fotky ze Stromovky…

a

Fotky, které zachytila Eva…

4.7.2011 Dnes jsem odeslala přihlášku na Mezinárodní výstavu v Mladé Boleslavi na konci srpna. Sotva jsme se oklepali z jarního výstavního cvrkotu   a jdeme tedy dále . Přesouváme se do mezitřídy a uvidíme, jak Doneček mezitím ,,vyzraje“.  Zdá se , že se přecejenom už trošku zklidňuje, i na cvičáku spolupracuje docela dobře. Dalším plánem jsou říjnové České Budějovice a doufáme, že se nebudou opakovat otřesné vystavovací podmínky, jaké zde byly poskytnuty našim přátelům při vystavování letos  na jaře… No a pak je listopadová klubovka, kterou bychom rádi spojili s bonitací.  Takže to jsou letošní plány. Ale teď tu máme krásné léto, tak je fajn si to užít – v lese jsme skoro denně, je to nádhera!

28.6. 2011 Přesně před měsícem – 28.5. jsme měli v Rudné na návštěvě Evu s jejím přítelem a s dalmatinkami Allegrou a Meggie ( Donova maminka a Donova napůl sestra z prvního Allegřina vrhu). A dnes jsme dostala od Evy odkaz na fotky z toho dne, kdy jsme po procházce v lese ještě nechali psy řádit na zahradě. Allegra moc o honičku zájem neměla, zato Meggie to s Donem roztočili….

Fotky…

11.6.2011

Dneska jsme měli ,,vzácnou“ návštěvu:-) Vítek přivezl přítelkyni Andreu i s její fenkou Orsinkou. Zábavné je, že je narozená 5 dní před Donečkem. Náhoda…

Doneček si s Orsi nejdříve nadšeně hrál na zahradě a jako vrchol galantnosti jí přinesl svého milovaného delfína… 🙂

Pak jsme všichni vyrazili na výlet do lesa – tady je pár fotek:

Fotky z výletu do lesa…

 

4.6.2011 Národní výstava Klatovy

Před 14 dny jsem psala po výstavě v Litoměřicích a získání druhého CAJCe v pořadí: ,,Uvidíme“. Červík hlodal- bylo by to pěkné zabodovat v Klatovech a udělat Junior šampiona ČR. Ale zapověděla jsem si veškerá očekávání a rozhodla se pro pozitivní postoj – uděláme s Donečkem co umíme , budeme mít na nejlepší výsledek chuť, ale žádné lpění na výsledku.

A vydařilo se! Pan rozhodčí Řehánek byl velmi laskavý a byla s ním příjemná komunikace  během předvádění. Donečkovi udělil V1 a CAJC. A bylo to. Měla jsem opravdu velkou radost!

 

Také Donovu bráškovi Big Boyovi se dařilo – v mezitřídě dostal V1 a CAC a pak nakonec v závěrečné soutěži skupiny dostal 2. místo!

Výsledky výstavy- dalmatini…

Kromě toho byl moc pěkný skoroletní den, venku bylo opravdu velké teplo, takže vystavování v hale zimního stadionu bylo příjemné – pěkně v chládku. Výstava byla pěkně připravená, organizačně nebyl problém, žádná fronta ráno u přejímky, ani fronta u zápisů po výstavě.

Přes poledne jsme všichni zajeli do Klatov do úžasné kavárny Pepino poblíž náměstí, kde jsme byli cestou ze Šumavy v dubnu a kam jsme se chtěli určitě zase podívat a pochutnat si na jejich dobrotách a užít si skvělé obsluhy.

.

25.5.2011

Dostala jsem od Pavly odkaz na fotky, které pořídili během výstav v Salzburgu. Donečkovi sourozenci Hettynka i Big Boy byli ohromně úspěšní a celá česká ,,výprava“ také.

Fotky sobota… Výsledky sobota…

Fotky neděle… Výsledky neděle…

Gratulujeme!!!

 

24.5.2011

V neděli 22.5. jsme měli nahlášenou výstavu v Litoměřicích. Poprvé jsme vyrazili s Donem sami, zatím jsme na výstavách byli vždy s Evou Dragović. Eva ,Yveta, Pavla a Petr byli ale na výstavách v Salzburgu, kde mimochodem bodovali , jak to jen šlo :-)

Do Litoměřic jsme nejeli s žádným očekáváním, oba jsme byli mírně zdravotně handicapovaní, s vystavováním zkušenosti minimální. Fakt, že v kategorii ,,mladých“ byl Don sám, nic neznamenal, vždycky záleží na rozhodčím.

Paní Barbara Larská z Polska  posoudila Dona jako ,,Výborného“ a udělila mu CAJC.  Předváděla jsem ho já a měla jsem opravdu hodně velkou radost.

Pak jsme ještě běhali o nejlepšího mladého, to běhal s Donem Víťa, ale Don už měl myslím vystavování zcela dost a bylo to na něm vidět, jak ho to nebaví. Takže ,,přenechal“ vítězství slečně :-)

Nám to nevadilo ani trošínku, rádi jsme jeli domů, oba jsme se těšili na odpočinek. Cestou domů jsme se smáli -,,Mise byla splněna“ :-) )

Výsledky soutěže dalmatinů…

Ještě nás čeká 4.6. Národní výstava v Klatovech.Tak uvidíme….

29.4.2011

Na Velikonoční pondělí odpoledne jsme vyrazili s Donem na Šumavu – na naše oblíbené místo – Modravu. Ubytování jsme měli zajištěno již dlouho na Klostermannově chatě, která sama o sobě je kulturní památka.

V úterý jsme podnikli velký výšlap z Modravy po zelené značce přes Cikánskou slať na Březník a zpátky podél potoka Modravy po modré. Cca 15km trasa. Don ale naběhal mnohem mnohem více, protože pořád kolem nás kroužil a podnikal ,,ponory“ do lesa.

Mapa Modravy a okolí…

Ve středu jsme šli na opačnou stranu – údolím  Roklanského potoka  na Rybárnu, Javoří pilu ,Tříjezerní slať, ke Vchynicko – Tetovskému kanálu a podél něj do Antýglu. Jak je vidět na fotografiích, na závěr si dal Don s Víťou aport a přetahovanou a k našemu úžasu řádil jako by neměl v nohách dalších 15km…

1.část fotografií z těchto dvou dnů zde…

Ve čtvrtek jsme udělali nový okruh kolem Srní po zelené a příroda nám dávala jeden jarní dárek za druhým. Pohledy na kopce a údolí kolem Vydry, malinké jarní jasně zelené lístky stromů, kvetoucí třešně, jedním slovem nádhera! A Don opět řádil a běhal naprosto bez únavy. Odpoledne jsme si dali čaj v hospůdce v Srní a vyrazili k domovu. Cestou jsme ještě byli na kávě v Klatovech a na skok u brášky Big Boye v Plzni.Tohle ale úplně nevyšlo, s jeho páníčky jsme se viděli rádi, ale naši puntíkatí hoši se chovají jako správní ,,samci“ a vrčí na sebe, jako by nebyli z jednoho hnízda.

2.část fotografií- z tohoto dne…

Don – 27.4.2011, Šumava

.23.4.2011- Velikonoční neděle.

Dnešní odpoledne jsme prožili společně s rodinnou návštěvou z Moravy vycházkou po Praze. Vyjeli jsme lanovkou na Petřín ( Víťa s Donem souběžně šlapali do kopce) a pak po petřínském kopci na Hrad , Malou Stranu a Kampu . Počasí bylo neuvěřitelné – příjemně slunečno, teplo, všechno kolem kvetlo, prostě JARO všude kolem nás. Don s jeho puntíky permanentně přitahoval zraky kolemjdoucích a stal se i objektem k fotografování. Dokonce nás zastavila na třetím nádvoří rodinka cizinců se třemi holčičkami a chtěli si Dona pohladit a vyfotit. Nakonec jsme se dozvěděli, že jsou z Chorvatska. Tak jsme jim sdělili, že Don je vlastně jejich krajan, když má maminku Alegru taky z Chorvatska. Moc je to pobavilo. Dona zajímalo opravdu všechno, lidi, psi, všechny ty nové vůně. Tak si zase vyzkoušel nové věci a zážitky a my lidi kolem něj jsme si užili moc krásný den.

Více fotografií…

3.4.2011 Tak koukám, jak to utíká… Měsíc jsem nic nepřidávala. Zato dneska mám lahůdku. Náš Don se vzdělával. No, kolikpak asi dalmatinů chodí na kurzy One Brain ? Náš Don ano. A dokonce do pokročilých :-) ))

Více fotografií z kurzu…

27.2.2011 Po delší době jsme byli na cvičáku. Víťa trénoval s Donem, já je sledovala z tepla v autě a když byla správná chvíle, vyskočila jsem a fotografovala.


Další fotografie ze cvičáku….

15.2.2011

Náš Don je roční pejsek. Uteklo to jako voda… Z malého štěňátka je krásný velký fešák. Jsme za něj moc vděční, že se k nám dostal. A děkujeme chovatelce Evě Dragović , že se o to zasloužila.

Všem Donečkovým sourozencům i jejich páníčkům a paničkám přejeme hodně radosti a spousty krásných společných zážitků!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7.2.2011

O víkendu jsme byli s Donem na mezinárodní výstavě psů v Brně. V listopadu jsme sice byli úplně poprvé na klubovce v Praze, ale DUOCACIB Brno byla výstava úplně jiného rozměru. My, úplní nováčci a amatéři jsme jen zírali na halu plnou psů a lidí, spousty předváděcích kruhů.  Mám-li popsat své pocity a vnímání, tak je to svět pro mě úplně nový a hodně věcí objevuji. Výstava je skvělá příležitost k setkání s lidmi, kteří mají také rádi psy a je moc fajn si společně popovídat .  Díky rozhodnutí mít Donečka jsme potkali Evu, Marka a její smečku, Yvetu s Petrem, kteří mají Donovu sestřičku Hettynku a Pavlu s Petrem, kteří mají Donova brášku BigBoye. A také Evu z Tábora, která přivedla tentokrát svoje nádherná štěňátka a předváděla je.

Vystavování psů je zvláštní fenomén a já ještě pořád celou tu věc nějak objevuji . Chápu, že je dobré nějak ohodnotit chovného psa a nechat posoudit odborníkem.  Můj velký vnitřní rozpor je, že obecně hluboce nesouhlasím se soutěžením jako takovým a tím, že někdo má být vítěz a někdo poražený ( kdo četl Poselství od protinožců, asi pochopí, o čem píšu). Vím, že systém soutěžení ničí malé děti ve školách a bere jim radost z učení a ničí smysl pro spolupráci a pospolitost s ostatními. A vím, že soutěžení rozděluje pak i dospělé, protože vítěz se raduje za cenu smutku těch druhých.

A teď jsme se dostala do sfér, kde je to ,,na vítěze“ a ,,ty ostatní“ a hodně hledám rovnováhu. Vím, že to je tak, jak to je,  a učím se to celé přijmout a nějak se v tom zařadit.

Takže s přijetím celé situace a pevným rozhodnutím přispět k tomu, aby Don byl chovný pes, protože je opravdu nádherný a má skvělé rodiče, přijímám, že to je , jak to je.

Myslím, že se Don oběma rozhodčím ( v sobotu pan Weron a  v neděli paní Kavcić) líbil – výsledek v sobotu V2 a v neděli V1 CAJC. I když musím poctivě říct, že v neděli nechtěl Don tak spolupracovat, jako v sobotu. Od rána jsem na něm viděla, že už ho to na výstavě nebaví, že ho nebaví, že nejsme doma a že není dostatečně vylítaný. Je to pro mě poučení, že alespoň pro nejbližší měsíce budeme volit pouze verzi jednodenního vystavování.

Moc hezky  celou výstavu ze svého úhlu pohledu popisuje Yveta na svých stránkách. Je zajímavé si přečíst, jak výstavu viděla ona – odkaz. Moc se raduji z úspěchu její Hettynky, je opravdu nádherná a šikovná.

V sobotu večer jsme se sešli všichni v hospůdce v Domašově u Brna a příjemně jsme strávili několik večerních hodin.

Udělali jsme tam i pár fotografií a jsou součástí všech fotek z těch dvou dnů.

Fotky z výstavy.

Další fotky od Marka – sobota 5.2.

A fotky od Marka-  neděle 6.2.

22.1.2011

Don je stále více při síle a jeho potřeba pohybu a procházek eskaluje. Doba pobytu venku s ním se nám prodlužuje a sleduji, že jeho schopnost zrychlení z 0 na 100 je obdivuhodná. Slova ,,A je v prachu!“  jsou úplně výstižná.  Lítá , skáče, krouží kolem mě, s nadšením objevuje krmelce pro zajíce a bohužel v nich i ,,loví“ ( ulovený  mokrý starý chleba, zvlášť když panička řve , co to jde, to je vzrůšo!  ). A pak někde v křoví zmizí a vynoří se v tu ránu o hodný kus dále.  Dneska jsem s sebou vzala fotoaparát, což mě stálo krytku objektivu, neb jsem jí někde vytrousila a už nenašla).

Rozhodně máme o každodenní pohyb postaráno.  Copak bychom šli ven, kupříkladu v 7 hodin ráno, za šera a v TAKOVÉ  zimě, na procházku??? Copak bychom šli téhož dne odpoledne na DRUHOU dlouhou  procházku???? S Donem to jde.  Žádné výmluvy. Tak jsme vděční :-) )

Fotografie z vycházky….

4.1.2011

Obvykle sem píši o veselých zážitcích, vkládám fotografie z procházek a jiných akcí s Donem. Tentokrát moje sdílení není zrovna veselé, i když s dobrým koncem, díky Bohu.

V neděli 2.1. jsem byla na odpolední procházce s Donem jako obvykle na vcelku nefrekventované cestě kolem rudenského hřbitova.  Auto se zde objeví zcela vyjímečně  a většinou zde procházíme úplně sami. Dona pouštím volně běhat, tím spíš, že skvěle poslouchá na povel ,,Ke mně!“ a vím, že kdykoliv přiběhne.

Tentokrát jsme opět byli na známých místech, sami. V dálce  jsem  zaregistrovala mužské postavy a kolem nich pobíhající psy. Musím říct, že když to teď popisuji, cítím ještě sevřený solár.

Okamžitě jsem, i když spíše preventivně, přivolala Dona a připnula na vodítko. Pánové v dáli to nestihli. Jejich dva obrovští psi ( domnívám se po hledání na internetu, že to byli beauceroni) nás okamžitě zaregistrovali  a rozběhli se tryskem k nám.  Nereagovali na  křik svých pánů  a řítili se na mě s Donem. Pochopila jsem, že tentokrát je to doopravdy. Vší silou jsem chytla levou rukou Dona za obojek a sevřela ho mezi koleny. Do pravé ruky jsem pevně uchopila držák od samonavíjecího vodítka a chystala jsem se bránit. Bylo mi jasné, že to může být hodně zlé pro Dona i pro mě, protože ti psi zaútočili. Zuřivě jsem jim máchala držadlem vodítka proti hlavám a musím říct, že jsem něco strašného křičela, ale zpětně vůbec nevím co.  Ti dva majitelé byli na půl cesty k nám a ty minuty, než doběhli, byly nekonečné.

 

Pak ještě strašně dlouho trvalo, než se jim podařilo ty dva psy chytit, protože vůbec nereagovali na nic, jen chrčeli a šli po Donovi. Ten celou dobu chrčel taky a dával najevo, že by bojoval. Děkuji Bohu, že jsem ho udržela, protože s těmi dvěma by asi neměl šanci.

Konečně bylo po všem. Majitelé psů se mi omlouvali, já jsem se třásla po celém těle jak nikdy v životě a doslova mi cvakaly zuby. Po pravdě jsem nebyla schopná jim cokoliv říct, jen něco jako že nemají takové psy pouštět, když je neposlouchají. Až doma mi došlo, že to od nich bylo úplně šílené, ti psi byli navolno bez náhubků.

Zpětně mi nezbývá než děkovat všem dobrým silám ve mně i kolem mně, protože to opravdu dopadlo dobře.

Nicméně, pořád se mi ten zážitek vrací a přemýšlím, co vlastně dělat více, když člověk jde na procházku se psem, jak sebe i psa chránit.

Tak doufám, že příští příspěvek bude veselejší…

Comments are closed.