22.12.
8.12. A dnes dlouho očekávaný diplom Maďarský šampion konečně také dorazil!
Náš letošní záměr dokončit všechny ,,rozdělané“ šampionáty se tímto naplnil – v květnu rakouský, v červnu maďarský a v říjnu slovinský.
Máme velkou radost!
1.12. Dnes přišla dlouho očekávaná pošta ze Slovinska – diplom Slovinský šampion 🙂
14.11.
Tentokrát neskutečně smutná zpráva. Jsme moc a moc zarmouceni nad smrtí jednoho z Donových synů – Hakyho. Jeho smrt přišla za temných a násilných okolností a o to více je bolestná.
Haky byl nádherný silný pes, plný energie a síly. Je v našich srdcích …
5.10.
První čtyři říjnové dny jsme si užívali na výletu do Slovinska. Vyrazili jsme již ve čtvrtek 1.10. a přes rakouské Alpy jsme se přesunuli do Slovinska. Konaly se zde o víkendu dvě mezinárodní výstavy v proslulém hřebčíně Lipica. Večer jsme se ubytovali v hotelu, který byl přímo vedle hřebčína a měli jsme k dobru ještě volný den v pátek. Využili jsme ho na krátký výlet do 15 km vzdáleného italského Terstu. Dýchla zde na nás atmosféra moře, končícího léta, ale také dávný duch Rakouska Uherska kombinovaný s italským, nynějším.
Příjemně odpočatí a naladění jsme v sobotu a neděli absolvovali dvě výstavy s Donem, v sobotu získal ve třídě šampionů třetí CAC k získání Slovinskému šampionátu. A v neděli získal druhé místo také ve třídě šampionů a Res CAC za Slovinským šampionem, a tak tedy vlastně plný CAC a tím se stává Slovinským šampionem!!!
Je to letos třetí ukončený šampionát a měli jsme a máme pochopitelně velikou radost. 🙂
A pak už nás čekala jen dlouhá cesta domů…
2.10.- výlet do Terstu 🙂
7.8.Poslední červencový týden a první srpnový víkend jsme měli letos již několikátou cestovací dovolenou. Vyrazili jsme se trochu ochladit k Baltu na Rujánu. Po úmorných červencových vedrech to bylo docela příjemné a teď, když to píši a venku jev 10 večer ještě pořád třicítka, se to ani nechce věřit, že tam každý den aspoň chvíli pršelo a teploty byly mezi 15 až 20 stupni…
Ale příroda a prostředí vůbec je na Rujáně moc příjemné, čisté, upravené, lidské a i psí. Bylo nám tam dobře všem. Pro pejsky je tam všude vyhrazený prostor na pláži a se psem tam chodí opravdu veliké množství lidí.
Podnikli jsme několik výletů okolo pobřeží a až na nejsevernější výběžek ostrova. Bylo to opravdu moc příjemné, pohodové a odpočinkové.
Na víkend jsme se přesunuli více na západ, do Brém, kde se konaly dvě výstavy- mezinárodní a národní.
První den v silně obsazené třídě šampionů ( 7) se Don umístil s výbornou na 4.místě, pan rozhodčí Welens s Holandska měl poněkud jiný vkus a vhled, ale i tak to byl příjemný výstavní den se spoustou setkání s chovateli nejen z Německa.
Druhý den byl rozhodčí pan Król z Polska a zde se Don umístil na krásném druhém místě ve třídě šampionů ( 6), opět silně obsazené. Dostal Res CAC a protože vítěz třídy je již Německý šampion, přešel CAC na Dona! Měli jsme obrovskou radost, protože soutěž ten den byla skutečně napínavá do poslední chvilky a tohoto výsledku si ceníme, jak kdybychom dostali BOB.
Takže třetí krok k německému šampionátu…
Cesta domů byla dlouhá a kusem i úmorná, asi hodinu jsme popojížděli v koloně okolo Hannoveru.
Celkový pocit z dovolené? Prima týden, pohoda, spousta objevů ! 🙂
.
.
20.6. Další výstavní výlet. Opět , letos podruhé, do Maďarska – do města
Székesfehérvár. Cíl byl jasný – poslední , čtvrtý CAC k dokončení maďarského šampionátu.
.
aaaa
Jako obvykle jsme tuto akci pojali jako víkendový výlet a vyrazili již v pátek 19.6. dopoledne. Tentokrát ale nebesa naší cestě úplně nakloněna nebyla – cesta z Prahy na slovenské hranice trvala přes 7 hodin!!! Nekonečné zácpy na D1, pak v Brně. Oproti předpokládané 16 hodině jakožto času dojezdu do maďarského hotelu, jsme dojeli až ve 21.30! Opravdu neuvěřitelné.
Nicméně, z náročné cesty jsme se dobře vyspali a protože výstava byla nedaleko za městem u jezera Velence, nemuseli jsme ani spěchat se snídaní.
Poslední CAC opravdu nebyl zadarmo, protože další čekání na nás bylo připraveno v kruhu – přišli jsme na řadu až v půl třetí odpoledne!
Takže – ano, Don byl ve třídě sám, což byl příslib ukončení šampionátu ( ale nikdy nevíte…), ale odsloužili jsme si to docela slušným nepohodlím v jiných směrech.
A aby to nebylo všechno, při odjezdu z výstavy jsme museli ve frontě čekat půl hodiny na výjezd, protože na hlavní silnici běžely tisíce běžců nastříkaných na růžovo jakýsi hromadný závod. A tak jsme jen sledovali z okna další a další a další a další růžové skupinky a nebralo to konce!
Každopádně – mise byla splněna a my se radujeme z dalšího dokončeného šampionátu ! 🙂
1.6. Dnes došel poštou diplom Rakouský šampion, takže další radostná zpráva! 🙂
.
.
26.5.
Naše malá jarní dovolená začala ve středu 20.5. cestou na návštěvu k přátelům ve Švýcarsku. Návrat do téhle malé země po mnoha letech byl nesmírně příjemný a je to pořád nádherná malá země s překrásnou alpskou přírodou, azurovými horskými jezery, pečlivě spravovanými starými horskými chatami, všude téměř dokonalý pořádek a řád. Našim cílem byla malá vesnice Merligen nedaleko Thunu. Strávili jsme na návštěvě skoro tři dny a nasáli celou tu sílu okolní přírody a atmosféry.
I když počasí nebylo úplně ,,vymalované“, užili jsme si krásné procházky v přírodě i ve městě Thun.
V sobotu 23.5. jsme se večer přesunuli do německého Saarbrückenu, kde se v následující dva dny konaly dvě výstavy, jedna mezinárodní a jedna národní. Oba dny byly určitě velká výzva. Poprvé v Německu, v relativně silně obsazených třídách šampionů.
Posuzování bylo opravdu přísné, první den paní rozhodčí S.Fuchs (N) dala skoro polovinu známek VD. O to větší radost jsme měli z Donova ocenění CAC VDH+Club Tagesbester Rüde/Best Male, CACIB and is SaarLand sieger 2015 .Víťa jako handler byl v nejlepší kondici, uvolněný, v pohodě a s Donem si to celé krásně užívali.
.
.
V podobném duchu a pro nás opět úspěšně, proběhla pondělní národní výstava, kterou posuzoval pan rozhodčí Norman Deschuymere (F) a Don obdržel opět EXC 1, CAC VDH+Club Tagesbester Rüde/Best Male and NRAS Sieger 2015.
.
.
Vraceli jsme se domů do Čech opravdu v radostné náladě a potěšení tímhle skvělým úspěchem 🙂
9.5.2015
Dnes vyrazil s Donem na výstavu pouze Víťa, protože já jsem měla na programu pracovní víkend. Cílem byl Wieselburg v Rakousku a získání posledního CACA k ukončení rakouského šampionátu. Rozhodčí Ludmila Fintorová ( SK).
Pravděpodobnost získání titulu byla sice značná, Don byl ve třídě šampionů sám, ale víme moc dobře, že tohle málo znamená a že tím spíš může být rozhodčí přísný.
Nicméně, Donovy kvality byly paní rozhodčí oceněny jednoznačně, v soutěži dostal nejen CACA , ale i CACIB a BOB ! Ve finálových soutěžích si s Víťou vyběhali úžasné 2.místo ve skupině.
A tak dnešním dnem Don splnil podmínky pro získání titulu Rakouský šampion! Máme opravdu veeelkou radost !!!
3.4.2015
Milí přátelé, přejeme vám všem požehnané Velikonoce 🙂
Dear friends, we wish you a Happy Easter 🙂
.
30.3.2015
Dlouho plánovaný výlet do Salzburgu na poslední březnový víkend máme za sebou…
Potvrdilo se úsloví:,, Chceš -li Boha rozesmát, udělej si přesný plán!“
Takže ten plán byl: v pátek ráno vyrazíme, projedeme okolí Salzburgu ( nastudováno Bad Ischl a Hallstat). Ubytování zajištěno nejpohodlněji, jak to šlo, přímo proti vchodu na výstaviště, abychom se ráno nemuseli přesouvat autem a mohli si i přispat. Pak tedy výstava ( cíl: 4. CACA na ukončení rakouského šampionátu 😀 ). Pak opět nocleh v super hotelu a neděle věnovaná Salzburgu, Amadeovi atd.
Od středy se vše začalo polehounku kazit. Víťa zjistil, že,,mu něco sedí na hrudníku“. Následovaly záchvaty kašle, únava. V pátek dopoledne definitivně oznámil, že není schopen jet. V tu dobu jsem již oželela výlet na Solnohradsko, ale ještě ne výstavu. Podařilo se mi na poslední chvíli stornovat rezervaci hotelu. Podařio se mi zajistit cestu s Verčou a Jindrou a s Elou, kteří mi velkoryse nabídli tuto možnost.
Bylo však poněkud pozdě na trénování předvedení Dona, a tak 2 kolečka odpoledne při procházce v lese, přičemž mi nikdo nedal zpětnou vazbu, jak to vypadá, nebyl zrovna odpovídající trénink. I s tím vědomím jsem se ale rozhodla, že to alespoň zkusíme, že to nenecháme plavat.
Dobrovolně vstávat v půl třetí ráno byla také součást tohoto bláznivého plánu ( nesnáším brzké vstávání).
Don se ještě cestou totálně zamiloval do Elušky ( že je vlastně neteř nebylo naprosto na závadu), takže jsem trnula, že bude bláznivý i na výstavě.
Už jsme absolvovali spoustu výstav a zažili, vedro, déšť, vítr. Tato výstava, ač v hale, byla o zimě. Příšerný průvan z permanentně otvíraných dveří vysával jakékoliv teplo, které se tam trošinku vytvořilo. A dlouhé čekání od 9 do 13:40 taky nebyla žádná slast.
Kruh – pro předvedení dalmatinů jednoznačně malý, něco nebylo domyšleno. Před námi bylo skutečně ohromné množství ridgebacků a pokud jich bylo ve třídě šet, vypadalo to zvenčí jak ve mlýně.
Můj vjem z posuzování: velmi kritický přístup paní rozhodčí Barbary Müller a její ,,našeptávačky“- ženy, která jí celou dobu cosi špitala do ucha s upřeným pohledem na všechny partie posuzovaného zvířete. Takže vlastně posuzovaly obě, jen nemáme tušení, kdo ta druhá paní byla.
Další věc, která se nestala jenom nám, ale v podstatě pokaždé, když nechala rozhodčí všechny do kolečka se psy běhat – vůbec se na ně nedívala. Nechala lidi i psy běhat a povídala si s našeptávačkou. Jsem si plně vědoma, že to, co píšu , zní negativně a mohlo by se zdát, že je to jen proto, že nám dala nakonec ,,jen“ Res CACA.
Ale tentokrát si to takovéto pojmenování zaslouží a bohužel, někdy není výstava vůbec nic příjemného, což bylo právě tentokrát.
Poctivě uznávám, že jsem byla úplný handler=trdlo, ač mě kamarádi ujišťovali , že ,,dobrý“. No, nevím, takové věci je fakt třeba předem vyladit.
Pozitivní rozměr byl jako vždy – setkání s dalmatinními přáteli – Luckou, Michalem, Verčou a s Jindrou a společné sdílení během čekání. 🙂
Byla Víťova nemoc signál, že se máme na všechno vykašlat rovnou? Nevím. Každá zkušenost je dobrá. Za sebe to tak beru a i když Dona příště zase ráda přenechám zbožňovanému pánečkovi, sem tam si preventivně zatrénuji.
Takže do Rakouska zase někdy příště… A pečlivě vybírat rozhodčí 😉
.
–
23.3.2015
Pracovní víkend na Myškově Mlýně – závěrečný blok Tréninku konstelací, skvělá parta lidí,
příjemné a romantické prostředí, spousta zážitků. Don byl s námi, jako obvykle se také ,,školil“.
V neděli jsme s Evou na zahradě fotily Dona v postoji a jedna se fakt povedla 🙂
.
–
15.2. 2015
Don má neuvěřitelných 5 let. Spolu s ním slaví i bráška Big Boy a sestřičky Hetty a Gemma.
Přejeme všem sourozencům i jejich páníčkům hodně zdraví, radosti a potěšení ze společného života!
.
12.+13.2.2015
Již ve středu 11.2. jsme vyrazili do Budapešti na dvě ze čtyř po sobě jdoucích mezinárodních výstav FEHOVA Winterdoshow.
Ve čtvrtek jsme s Donem obdrželi v soutěži krásné ocenění Exc 1, CAC, CACIB a na konci BOS ,rozhodčí Dorota Witkowska( PL). Krásné bylo to, že ve finále se Doneček utkal o rozdělení titulů BOB a BOS se svojí neteří Sandy ( vrh E Sunset Dalmatian) .Takže ten den vše zůstalo ,,v rodině“. Sandy se pak krásně zadařilo i ve finálovkách a obdržela res BIG. Měli jsme všichni ohromnou radost 🙂
Pokračovali jsme v pátek dále a datum 13. nám přinesl jendalší radost, Don tentokrát byl oceněn BOB , rozhodčí byl Simu Cali ( ROM).
.
Byl krásný den a rozhodli jsme se tentokrát vyměnit finálovky za návštěvu Budapešti a procházku. Užili jsme si procházku, návštěvu báječné restaurace, kde byli vítáni i Don se Sandy.
Protože v tuto chvíli kvůli pravidlu maďarského šampionátu ,,rok a den“ nemá smysl dále soutěžit, jeli jsme v sobotu zpět domů, ale cestou jsme ještě navštívili nádherné město Visegrad.
,,Mise“ do Maďarska se vydařila nad očekávání, a tak zbývá už jen ten jeden poslední CACík, někdy v létě, možná zkusíme zase vyjet na nějakou výstavu.
3.1.2015
První výstava v letošním roce – Národka v Brně. Jeli jsme doslova jen se zúčastnit, setkat se s přáteli v novém roce. 🙂
Don byl ve třídě šampionů, dostal od pana rozhodčího Řehánka opravdu excelentní posudek. Krásně se předvedl jako vždy v souladu s handlerem Víťou.
Obdrželi Výborná 2 a Res.CAC.
Za fotografii děkuji Monice Pelíškové.
